Byron Bay jsem si zamilovala, našla jsem se tu.

1. Úvodní stránka
2. G8M8
3. Naši studenti v Austrálii

Petra procestovala velkou část světa s rodinou a také jako letuška, dostudovala bakaláře a pak se rozhodla vyrazit někam do tepla a klidu. Vybrala si Byron Bay, kde tráví čas snídaněmi na pláži, učením se jogy, studiem marketingu a prací v hostelu na recepci. Přestože několikrát zvažovala, zda si nezbalit kufry a nevrátit se domů, vydržela a vyplatilo se jí to.

Proč jsi se rozhodla vyrazit do Austrálie?

Do Austrálie jsem chtěla vždycky, byl to pro mě vždycky takový nedosažitelný sen. Přišlo mi, že v rámci světa člověk může vyrazit téměř kamkoliv, ale do Austrálie je to díky vízovému systému složité a navíc je to daleko. Proto jsem vždy říkala, že pokud někdy pojedu do Austrálie, tak na dlouho.

V Čechách jsem dodělala státnice a v té době jsem měla pocit, že jsem se tak nějak zasekla, do toho jsem navštívila u nás v Plzni AUSTRALIA STORIES, kam jsem si šla poslechnout kamarádku Báru, která vyprávěla své příběhy, a v kombinaci všeho, co se stalo v mém osobním životě, jsem se rozhodla, že chci pryč. Nejlépe někam za teplem. A tak jsem to vzala rovnou nejdál, co to šlo.

Co pro tebe nejsložitější na začátku přípravy a rozhodování?
Nejtěžší bylo samotné čekání na víza, neboť jsem na ně čekala 2 měsíce. Jinak to bylo naprosto jednoduché. Jednoho dne jsem se rozhoupala, druhý den jsem to vyřešila doma, třetí den jsem zavolala Jakubovi z G8M8, během pár dní jsme se potkali, vybrali školu, domluvili podrobnosti, během týdne jsem platila a zažádala o víza. Akorát pak ta doba na čekání byla moc dlouhá. S tím jsem úplně  nepočítala (vlastně nikdo z nás). Tím, že jsem v Plzni dala výpověď v práci, vše si ukončila a bydlela chvíli u rodičů, kteří už také chtěli, abych odjela (posílám pusu, mami a tati), mi to přišlo jako věčnost. Ale za to nikdo nemůže a hlavně to dobře dopadlo.

Ty jsi zvolila studovat v Byron Bay, což není pro Čechy úplně častá destinace. Proč zrovna toto místo?

Na tuto otázku se mě ptá snad každý, ale já nevím, jak na to odpovědět, protože na otázku “Proč zrovna Byron Bay?” prostě odpověď neexistuje. Já jsem ho měla nakoukané, znala jsem ho dlouho a od první chvíle jsem věděla, že tam chci. Jakubovi jsem řekla po prvních 5 minutách, co jsem vešla do agentury, že hlavní podmínka je Byron Bay. Já jsem z Plzně, žila jsem v Praze, v Bruselu a ve velkých městech - a už mám velkých měst nad hlavu. Chtěla jsem někam, kde budu u pláže a v klidu. Líbí se mi malá moderní hipsterská městečka plná kaváren, jógových studií a krásných surfařů. No a tohle je přesně Byron. Nechtěla jsem nikam do města, kde budu mít vše daleko, chtěla jsem jezdit na kole a mít vše za rohem - a to se mi splnilo!

 Jak moc se tvoje původní představy setkaly s realitou?

Je to tady boží! Nakonec tu dokonce chci zůstat déle, než jsem měla původně v plánu, předčilo to moje očekávání, i když to na začátku bylo krušný. Mrzí mě, že jsem sem nedorazila dříve, protože nyní se Byron stává čím dál tím více turistickou destinací. Dle povídání místních to dříve bylo klidnější, ale zase to přináší pro město a lokaci nové možnosti, práce a uplatnění takže je to ve výsledku dobře pro všechny. Sice se tím střed přímo Byron stává cenově dražší, ale okolí je tady krásný a Byron jako takový také.

Co jsi zatím stihla už v Austrálii procestovat?

Zatím jsem byla tady pouze po okolí, Gold Coast a Brisbane, kde jsem si třeba uvědomila, jak dobře jsem si vybrala destinaci, protože v Brisbane bych nevydržela ani týden. Teď plánuji výlety do Sydney a Melbourne, v květnu mě čeká Whitsundays a okolí bariérového útesů a moc bychom s kamarády chtěli na Fiji. Ale zase tady moc člověk cestovat nepotřebuje, když má život „doma“ jako dovolenou u oceánu.

Je něco co ti v Byron, tím, že je to malé městečko, chybí?
Kromě kamarádů, rodiny a Plzeňského točeného piva z lokálu mi nic nechybí. Případně veškeré další služby či obchody jsou tady 20 minut autem od centra, takže se tady všechno dá sehnat.

Hodně lidí sice má na začátku problém si najít práci kvůli tomu, jak je to tu malé. Hodně lidí se toho bojí, asi je to složitější než ve větších městech, je potřeba, aby si to člověk uvědomil a počítal s tím, že s tím může bojovat. Ale pokud člověk chce a hledá, tak najde.

Jak jsi ty hledala práci, kolik jsi toho už vyzkoušela a jak ti to dlouho trvalo?

První 3 týdny jsem měla problém, že jsem nemohla najít vůbec nic, jak bydlení, tak práci. Bylo to poměrně složité a byla jsem z toho i dost smutná. Vytiskla jsem si životopisy a obcházela a nic. Můj osobní největší problém byl, že jsem sem přiletěla v půlce listopadu - což je prakticky těsně po začátku sezóny a tak všechny ceny šly nahoru, práce nebyla, protože všichni už měli obsazeno a už nikoho nepotřebovali. Spousta zaměstnavatelů mi řekla, že kdybych přiletěla o měsíc dříve, bylo by to o hodně snazší. Ale někdo měl štěstí že našel hned, ale já osobně jsem musela čekat cca 3,5 týdne.

Hodně mi pomohlo, že jsem hned na začátku bydlela v hostelu přímo v Byron, kde nyní i pracuji.  Seznámila jsem se s lidmi na recepci a ostatními zaměstnanci a díky tomu mi pak nabídli první volnou pozici na housekeeping (uklízečku), která se tam uvolnila. Když jsem sem letěla, říkala jsem si, že takovou práci tady dělat nechci, že mám fajn angličtinu a že zvládnu najít něco lepšího, ale bylo to buď ber, nebo nech být. Ale hrozně mě tady baví, že tady to je všem jedno a nikdo nikoho neodsuzuje za to, co dělá, což je jiné než v Česku. Během pár týdnů jsem manažera poprosila, že chci mluvit s lidmi a že jsem sem přijela, abych zlepšila jazyk a poznala lidi. Naštěstí mě měli rádi a bylo mi řečeno, že by bylo super mít můj „srandovní přízvuk“ na recepci, a tak jsem pak přesídlila na recepci kde jsem doteď. Mluvím každý den s lidmi z celého světa, pod náš hostel patří i cestovní kancelář, takže také řeším lidem zájezdy po Austrálii a strašně moc mě to baví. Mám skvělej tým lidí a jsem za to šťastná. Přes prázdniny ještě nárazově pracuji v kavárně.

V Byron Bay studuješ na škole ENTREPRENEUR Marketing, jak se ti tam líbí?

Škola je super! Mně se moc líbí ten obor - to, co se učíme, mě zkrátka baví. Máme moc příjemnou učitelku, která všemu rozumí, ale zároveň to celé bere takovou lepší cestou než než třeba ve škole v Česku. Není to jen výklad a psaní poznámek, všechno je to hodně interaktivní a hodně z toho děláme my. Máme sice poměrně dost práce na doma, ale určitě se nedá říct, že by to bylo složité. Zvládat se to dá uplně v pohodě, znám hodně lidí z jazykovek a s tím se to nedá srovnat. Je to taková svoboda. Chodíme tam 1x týdně, takže mám dost času na práci a ani mi nepřijde, že bych tady studovala, spíš je to takové zpříjemnění pobytu.

Co tě nějvíc baví na Australanech?
Víc si užívají života, což si myslím, že není jen o Australanech, ale o Austrálii jako takové, je to tím oceánským stylem života, kdy je člověk po práci za 5 min na pláži, je tady pořád sluníčko, lidi žijou zdravý životní styl plný surfu a jogy, prostě všichni jsme furt venku. Člověk není zavřenej pořád někde v kanceláři nebo netráví hodiny na cestě do práce. Ale věřím, že teď mluvím vyloženě o Byronu, ve městech to může být jinak.

Jak vypadá tvůj standartní den?

Každé ráno se snažím chodit v 7 na jógu a pak to záleží jak mám práci. Já pracuju buď na ranní nebo na odpolední směně. Když mám odpolední, tak si zajdu s kamarády nebo sama někam na snídani, nebo si jen vezmu svoji snídani a jdu si sednout na pláž. Po práci jezdíme na výlety, teď jsem si čerstvě koupila auto, takže jezdíme na vyhlídky, východy a západy slunce, posloucháme muzikanty, kterých je Byron plný, a užíváme si. Trávíme zkrátka čas pořád venku jak to jen jde. Samozřejmě, i tady občas prší a člověk proleží celý den u Netflixu, to si zase nemyslete.

Jaký máš názor na to, že spousta lidí tvrdí, že aby si mohli v Austrálii žít příjemný život, musí pracovat od nevidim do nevidim, a ten pravý Australský život a pohodu moc nezažijí?
Je pravda, že tohle jsem také hodně slyšela, ale věřím, že to je prostě o lidech. Na to, jak si myslím, že tady v Byron jsou poměrně vysoké nájmy, protože oproti tomu, co třeba kamarádky platily v Gold Coastu, já jsem tady platila dvojnásobek na týden. Ale přijde mi, že tady je minimální mzda tak vysoká, že i když člověk pracuje teď 20 hodin týdně, což je povoleno při studiu, tak utáhne bydlení, jídlo a ještě si může žít docela dobře. Já si teď tady třeba v tomhle poměru na té recepci vydělávám víc, než jsem si vydělávala v Čechách. Možná to může být tím, že když sem přijede člověk zhýčkaný z Česka, kde potřebuje mít spoustu věcí, a ty pak chce tady také, tak to může být pravda. Pokud tady ale člověk přesedne na ten australský styl života, tak je to na pohodu.

Jak bys ten svůj 3/4 rok zatím shrnula?

Mně to tady dalo strašně moc. Já jsem se tady tak nějak našla, i přes ten začátek, který nebyl jednoduchý. To, že je člověk úplně sám na druhé straně světa, mi ukázalo hodně. Jasně, taky jsem měla dny, kdy jsem si už říkala, že to zabalím a pojedu domů, ale člověk musí vydržet a ono se to přehoupne. Mně tedy přijde, že mi lokace Byron Bay hodně padne, ve velkých městech bych třeba už přemýšlela nad návratem, ale tady jsem spokojená.

Co bys vzkázala někomu, kdo se nyní rozhoduje, jestli má do Austrálie vyrazit?
Určitě do toho jděte! Jestli po tom alespoň trošku toužíte, tak do toho jděte, protože byste mohli jednou litovat, že jste to neudělali. Mně pořád každý píše, že se mám, že mi závidí a že oni nemůžou. Člověk tady pozná spoustu lidí se spoustou životních příběhů a všichni do jednoho se shodneme, že může každý a je to jen o tom chtít. A hlavně to stojí za to!